Děkujeme za krásné závodění v první půlce sezony. Přejeme hezké léto a těšíme se na vás na konci prázdnin ve Vřesové!

 
OffROAD Maraton Vřesová (Sokolov) - sobota
Vyhledat tým podle:
Editace týmů - login: Heslo:
Přihlášení k odběru aktualit
 
ČESKÁ VERZE       ENGLISH VERSION      
výběr ročníku

Partneři:  
Intercontonental Rally

SEDOS Stavby a.s.

Automoto areál Ředhošť

PIRELLI

Tankodrom Milovice

Banner Baterie

D-PERFECT s.r.o.

Jeep

Zeppelin CZ s.r.o.

V 4 Catering

Sabe

Birell

BSB s.r.o.

ARO Manyjak PRAHA

Články

Dobřanskou 24hodinovku ovládl Andy motors a KB System

Nejtěžší závod terénních aut v Evropě 24 hours OffROAD Maraton Dobřany odjel svůj 21. ročník. Celkem 20 posádek svedlo o víkendu 23. a 24. června náročné boje na bývalém vojenském tankodromu Šlovický vrch.

Speciály i amatérské posádky opakovaně zdolávaly sedmikilometrovou trať s výjezdy, sjezdy, zatáčkami a brodem. Počasí jim přálo, bylo převážně pod mrakem s občasným drobným deštěm. Absolutní prvenství letos poprvé v historii patří Andy motors racing teamu s buginou, který ujel 133 kol (931 kilometrů) a o jeden průjezd kolem časomíry porazil stříbrný Quadservis Špak – Vimek racing team. „Klasická“ auta dovezl do cíle KB System offroad team, vítěz královské kategorie nad dva litry na pátém místě celkově. Červení se radovali z osmého dobřanského vítězství! Jejich ovace znásobilo zlato druhého týmového vozu, speciálu do dvou litrů, který po letošních velkých peripetiích konečně stál na bedně – a to hned na nejvyšším stupni nejdelšího klání. Vítězný pohár v Amatérech získal West Bohemia racing.

Celodennímu závodu předcházely dvouhodinovky motorek a čtyřkolek. Celkově vyhráli motorkář Jaroslav Chládek (AV Motors enduro tým) a čtyřkolkář Radek Porš (Quadpoint Racing Team – CZauto).

V sobotu 23. června bylo v depu živo už od brzkého rána. Motorkáři se připravovali na svůj start v sedm hodin a přijelo jich 170! Místní trať je velmi oblíbená a letošních sedm kilometrů si jezdci pochvalovali. Jako každý rok na ně čekal průjezd brodem, endurové i motokrosové úseky, které seděly hlavně rychlým jezdcům. Obecně jsou dvě hodiny ideální pro všechny, kteří si tolik netykají s vytrvalostí. Na druhou stranu jde o pořádnou výzvu pro jezdce, kteří jsou zvyklí si síly rozložit na tři a více hodin, ale v kratším závodu musí viditelně zrychlit.

Rychlá dvouhodinovka nejvíce sedla Chládkovi

Do plzeňského okresu dorazil po vynechání janovického klání Jaroslav Chládek (AV Motors enduro team) a potvrdil roli favorita. Spolu s Václavem Nedvědem (Team) se tratí proháněl nejrychleji, průměrně 48,5 km za hodinu. Oba jezdci mistrovské kategorie E2 nasčítali 14 kol, ale Chládek byl v cíli o 11 sekund rychleji. „Jsem hodně spokojený, ze začátku jsem měl strach z trati, protože bylo hodně trávy a nešlo vidět klacky a vyřezané stromky. Ale pak se to vyjelo a hodně mi to sedělo,“ s úsměvem chválil absolutní vítěz. Václav Nedvěd měl úplnou špici na dosah, ale brzdily ho jezdecké chyby: „Hodně jsem padal, také ke konci, když jsem předjížděl celkově prvního. Tak jsem v cíli druhý, ale nakonec spokojený, byl to hodně těžký závod.“ Na bedně je v kategorii doplnil celkově třetí Jan Vašta (JBR Pačejov), který si pohlídal záda před Petrem Trávníčkem (Aroma Gold team), vedoucím jezdcem celkového pořadí dle najetých kilometrů.

Mistrovské E1 letos potřetí dovedl do cíle Vojtěch Sekanina (Enduro klub Palkovice), šestý absolutně. Mistrovští veteráni gratulovali Miloši Lelkovi (MSK Motorsport) na nejvyšším stupni. Plný počet bodů mezi staršími juniory si odvezl Jaroslav Vopršal (SMX Rudník). Nejúspěšnější ženou napříč kategoriemi se dle očekávání stala Zuzana Nováčková (Haruda Team RAC Sedlčany), pátá v mistrovské třídě E1. A v pozici nejlepšího pohárového jezdce se představil Lukáš Kočajnar z Wing teamu, třináctý celkově.

 

Dravý souboj ustál Radek Porš

První lajnu čtyřkolek tradičně obsadili jezdci z mistrovských sportek a odstartovali v 9:30 hodin. Postupně se do dobřanské dvouhodinovky vydalo přes 80 strojů. A hned od prvních metrů čekala na diváky adrenalinová podívaná. Do čela se totiž dostala dvojice Radek Porš (Quadpoint Racing team – CZAuto) a Juraj Varga (Hoffer Quad Racing). Jednotlivými koly se oba proháněli v těsné blízkosti a v rychlém tempu skákali ze Šlovického kopce, až všichni přihlížející tajili dech. Kdo doskočil dále, ten v tu chvíli vedl. Varga nakonec tempo neudržel mimo jiné kvůli technice a cílem projel druhý. „První hodinka super, společně jsme se naháněli s Radkem. Ale ve druhé hodině jsem vypadl ze čtyřkolky. Pak jsem měl nějaký problém, zřejmě s tlumičem... Prostě ta druhá hodina už nebyla dobrá.“

Radek Porš si vyjel první letošní zlato a absolutní prvenství. Trať mu maximálně sedla, takže i přes velmi rychlé tempo dle svých slov „jel na pohodu“. „Pak jsem viděl, že Jura ztrácí, tak jsem tomu naložil, přeskočil jsem ho dole ve skoku, pak už jsem si držel první místo.“

Maximálně spokojený byl i Milan Lamina (Can-Am), který porazil lídra mistrovských 4x4 Michala Vágnera (Čtyřkolky Tišnov). „Jelo se mi fakt dobře celou dobu. Ze začátku jsem si Michala hlídal, ale pak se mi ztratil, asi se mu něco stalo.“ Vágner skončil třetí za Drahomírem Valinou. Mezi veterány opět nejvíce řádili Dušan Novotný (Kaskadér racing team) a Vladimír Novotný (EN Quad team). Najeli shodně 13 kol, ale Dušan získal přes minutu náskok. Nejlepší pohárovou čtyřkolku osedlal Jiří Jančík (3R racing team) na devátém místě celkově. Starší juniory s přehledem ovládl Adam Veselý (Čtyřkolky-Šumava racing), ženy Alena Míková (Rebel) na 21. příčce absolutně.

 

Domácí Jenda Květoň získal dvojité zlato

Zatímco v depu aut vrcholily přípravy na nejtěžší závod sezony, do bojů o poslední předprázdninové body se vydali nejmladší offroaďáci. Domácí jezdec Jenda Květoň (HEC Klub – Enduro) na čtyřkolce ukázal znalost místního terénu a zvítězil v obou kategoriích, do kterých nastoupil. Mezi dětmi mu tradičně konkurovali stříbrný Maxmilián Ušela a bronzový Aleš Petřvalský (AKC Racing) a v mladších juniorech druhý Zdeněk Rašpl (Rašpl Racing Team) a třetí Daniel Vlk (Dragon team).

Opět dobře připraven na závod byl vítězný David Mrlina (DTM Racing team) na dětské motorce následovaný Sebastianem Pourem (EN Quad Team) a Martinem Chudáčkem (Chudy Team Racing). Na stupni nejlepších v kategorii mladších juniorů v jedné stopě se opět objevili bratři Nováci – Jaroslav mladší vystoupal na nejvyšší stupínek, Antoni na bronzový. V pořadí je rozdělil David Krzák, který Antoniho porazil o pouhou sekundu!

 

24hodinovka nezná bratra, vyřadila i favority

Před druhou hodinou odpoledne už to v depu vřelo. Automobilové posádky naposledy zkontrolovaly své vozy, doleštily kapoty, oblékly závodní „dresy“ a vyrazily pod Šlovický kopec. Startující dvojice z každého týmu pak vyšla nahoru pod borovici a po mávnutí vlajkou seběhla co nejrychleji ke svým čtyřkolým ořům. Na úpatí kopce zakopl a spadl pilot Taurusu Bohuslav Nechanický, který se sice rychle zvedl a doběhl ke své vitaře, kontakt s tvrdou zemí ho ale přece jen bolel.

Už samotný start napověděl, že i když se jede 24 hodin, počítá se každý metr. Zkušení závodníci už v minulosti zmiňovali, že start je hodně o psychice: „Když vyrazíš nejrychleji, dáš najevo soupeřům, že máš na vítězství.“ Letos se nejlépe odpíchla bugina Aroma Gold racingu následovaná Selm Morava racingem a Kovodělem Janča. S prvním „klasickým“ autem vyrazil do kopce Taurus. Sice se trochu prášilo, ale zamračená obloha slibovala trochu deště, který v průběhu soboty opravdu několikrát přišel a povrch trati udržel takřka ideální.

Jak už to bývá, k závodění je třeba kvalitně připravit vůz, všechny členy týmu a mít také potřebné štěstí. To chybělo Taurusu. Jakoby pád na začátku oznamoval možné potíže. Ještě před 24hodinovkou si tým pochvaloval, že vůz šlape jako hodinky a od loňského roku, kdy jako nováčci naskočili do offroadové stopy, neřešil nic vážného. Jen auto lehce vylepšil a z amatérů přestoupil do speciálů do dvou litrů, kde úspěšně konkuroval nejlepší trojici. Dobřany mu ale ukázaly svoji drsnou tvář. Bílé vitaře se nejdříve uvolnila zadní náprava. Pak byla plná jedovatého dýmu z hořících kabelů a následně se urval držák převodovky. Auto předvedlo kotrmelec, při kterém si pilot Nechanický nepříjemně zranil koleno a po klání jen poznamenal: „Už aby byly další závody, na Dobřany zapomenout.“ Tým si zapsal 36 kol během 9 hodin a 11 minut.

O čtyři kola více, ale ještě chvíli před Taurusem, skončil favorit stejné kategorie Autocentrum Luňák. Tým se na závod obrovsky těšil. Do té doby sbíral jedno vítězství za druhým. V první části závodu se proháněl s KB System offroad teamem I a v patách měl Wings team. Po necelých devíti hodinách, tedy ještě před sobotní půlnocí, ale „vše zhaslo“ a auto se zastavilo. Stopku mu vystavil zkrat v kabeláži, který se ani mechanikům z jiných týmů nepodařilo najít. Luňáci se chtěli vrátit na trať a v depu byli ještě v neděli dopoledne. Ale pak vše zabalili a odjeli domů. Při vší smůle byl Tomáš Luňák rád, že auto nehořelo. A uznal, že se pořadí zajímavě promíchalo a do konce sezony to bude opět napínavé.

Boje o další body svede také Arturx team, který s vytrvalostí sobě vlastní vylepšuje původně trialový vůz a snaží se ho po vzoru zkušenějších týmů co nejvíce přizpůsobit offroadovému terénu. Statečně bojoval i v Dobřanech, kde najel 58 kol a v sedmičlenné skupině se umístil pátý za Prague City Hardcore Racing teamem. Ten zažil peklo hlavně v noci. „To byl pravý prubířský kámen. Asi třikrát jsme opravovali, tedy zhruba šest hodin, takže to bylo náročné. Ale pořád jedeme,“ poznamenal unaveně v sobotu dopoledne šéf týmu Dan Böhm. To ještě netušil, že krátce po těchto slovech jejich Suzuki Jimny zapadne v brodu. Tým tak zůstal se 60 koly těsně po bednou, ale stejně jako Arturx team si splnil sen o projetí pod šachovnicovým praporem. S nadsázkou se dá říci, že čtvrté místo si trochu přivolali. Dan Böhm totiž před 24hodinovkou tvrdil: „Nám se ta čtvrtá místa docela líbí.“

Na bednu se tak premiérově dostal další nováček Kaskadéři. První letošní pohár si odnesl právě z Dobřan a má „příchuť“ bronzu. V tak silné konkurenci jde o skvělý výsledek. Tým auto v pátek před závodem sundával ze zdviže a balil věci na poslední chvíli. Domů to měl ale kousek, což se mu vyplatilo. Po lehké závadě na kabelu měnil dvě pneumatiky a když chtěl opravit přední kardan, zjistil, že zůstal doma. Rychlá spojka ho přivezla a vše se opravilo včetně upadlých silentbloků. „Pak jsem přemýšlel, co dál ještě budeme řešit. K ránu přišla už jen jedna guma a těsně před cílem další kardan. Ale to už jsme věděli, že čtvrtí na nás nedosáhnou. Štěpán tak dovezl auto na skvělém třetím místě. Nikdo jsme tomu nechtěli věřit,“ popsal Filip Jindřich, který jmenovitě pochválil mechaniky Stáňu, Milana, Petra a Davida.

Stříbro vybojoval Wings team s číslem 144. Modrá suzuki vitara nejdříve jela jako po másle, ale spolu s přicházející nocí se utrhl držák motoru, který urval jeden ze tří držáků předního diferenciálu. Tým ho zavařil, ale věděl, že dlouho nevydrží. „Miky říkal, abychom se modlili k diferenciálovému bohu a věřili, že to vyjde. Ale také jsme se poradili a dohodli, že musíme zpomalit, jet plynule a bez skoků. Pro mě to byl jeden z nejtěžších závodů, pomalu jezdit neumím. Ale všichni jsme to ustáli,“ byl nakonec spokojený šéf týmu Alexandr Semenov. Během závodu vyzdvihl výtečnou spolupráci s West Bohemia racingem. „Když se v autě začalo ozývat klapání, už jsme ani nezajížděli k nám, ale do jejich depa, zavařili jsme, co bylo třeba a pokračovali dále. Takto jsme fungovali zhruba co dvě hodiny,“ dodal Semenov. Pomoc napříč týmy fungovala na vícero místech. Vitara si touto spoluprací vyjela 78 kol, aktuálně vede kategorii a dle modrých má snad nejvíce bodů, co kdy v půlce závodní sezony měla.

Pro dobřanské zlato mezi speciály do dvou litrů si dojel KB System offroad team I. Jejich obrovská radost byla pochopitelná. V loňské sezoně jasně dominovali, letos řešili jednu peripetii za druhou a ani v jednom ze tří závodů před 24hodinovkou neprojeli cílem. V Dobřanech ve tři ráno opravovali alternátor, ale jinak jejich Suzuki Jimny jela perfektně. „Zabrali jsme v pravý čas,“ pochválil tým Kazimír Straňák a dodal: „Musím říct, že když jsme vyhrávali, brali jsme to tak nějak automaticky. Ale na začátku sezony jsme zjistili, že to automatické není. A 24hodinovka byla naše poslední šance. Už se těšíme, až budeme dále trápit soupeře!“

Bída s nouzí na trať vyjíždí s Nissanem Patrolem, speciálem nad dva litry. Když vše funguje, zapisuje si parádní výsledky na špici kategorie. V Dobřanech řešila technické problémy, v noci například podávací čerpadlo na naftu. Přesto ale tento výjimečný vůz, který má kapotu složenou z ohrad pro krávy, projel vytouženým cílem a zapsal si 66 kol. Před ním probíhaly líté boje mezi Offroad centrem Jase a Wogo teamem. V neděli dopoledne se oba honili ve stejném kole. Ale v 19. hodině a 16. minutě přišel osudný okamžik. Míra Goubej vytáhl z bahna zapadlé menší auto KB Systemu a ve svém WFR 300 Audi urval spojku. „Do té doby jsme si vedli poměrně dobře, dokonce jsme chvíli byli první, protože KB System opravoval ventilátor. Ale rychlá jízda se začala projevovat na autu, praskaly nám věci, měnili jsme je a svařovali, což pořád bylo dobré. Kopec smůly jsme si vybrali až v brodu.“

Jase se tak uvolnila cesta ke stříbru. Nutno říct, že se s ním jen tak nespokojilo a do cíle pokračovalo v rychlém tempu, protože až v něm je vítěz jistý. S pěknými 104 koly nakonec zůstalo o sedm průjezdů kolem časomíry druhé. „Po nějakých 2,5 kolech jsme zadřeli napínák na řemen a dojížděli jsme bez chlazení a dobíjení do depa. Vše jsme opravili. K ránu jsme řešili uvolněná ramena na zadní nápravě, ale závodili jsme dále. Z mého pohledu dobrý výsledek,“ shrnul šéf týmu Libor Vlasák.


Osmé vítězství, osmý zápis do historie, který nemá obdobu, osmá oslava červených znásobená zlatem ve slabší kategorii – to vše obklopilo další nejcennější prvenství KB System offroad teamu na dobřanské trati. Přijet v roli favorita není jednoduché. Tým navíc během závodu pár věcí potrápilo. Už zhruba po půl hodině se utrhl držák od kapoty motoru, a tak sundal přední haubnu. V noci shodil i zadní část, proto auto stejně jako loni dojíždělo „odstrojené“. Podle slov Vlasty Forejta to nebylo úplně na škodu: „Zhruba po hodině se nám začal přehřívat motor, měl asi 110 stupňů. Proto jsme měnili ventilátor a z prvního místa se dostali na poslední. Sundání kapoty nám tedy tak trochu pomohlo. Také nám nefungovaly ostřikovače, takže vždy po projetí brodem nám kluci u trati myli okno.“ Za tým mimo jiné nastupoval moderátor a herec Vlasta Korec a režisér Adrian Stojkov. Oba vůz pilotovali na jedničku a Korec měl tu čest projet pod cílovou vlajkou. Po vystoupení z vozu řekl: „Děkuji jedné skvělé červené KB rodině, která výborně funguje a díky níž jsme prožili další parádní závod.“


Nejnáročnější terénní závod v Evropě už ví, že buginy umí úspěšně pokořit 24 hodin na trati a dojet absolutně první. Poprvé to dokázal před dvěma lety Rostislav Plný, který loni výsledek zopakoval. Zkušený matador, který usedl také jako navigátor do kamionu na Africa Eco Race, nebo Rallye Dakar, je nyní limitovaný zraněním. Cesta za nevyššími příčkami se tak otevřela ostatním buginám. Do dlouhých kilometrů jich vyrazilo šest. Nováček Timing racing bojuje od začátku letošního roku s technikou a zdá se, že zatím nenašel ten správný recept na výsledek, který by ho hodně potěšil. Nicméně každé kolo se počítá a v Dobřanech si jich zapsal 39. U další pětice nebylo na první pohled jasné, kdo vyhraje. Všechny buginy se v průběhu sezony prostřídaly na bedně a mohly zvítězit. Do té doby průběžně druhý Selm Morava racing řešil po třech hodinách rozpadlou přední část ramena. Po opravě pokračoval dále. Později se přidal problém s řízením a po necelých 16 hodinách bylo jasno – bugina s číslem 11 letošní 24hodinovkou cílem neprojede a skončí pátá.

Také v Dobřanech probíhal souboj dvou bratrů, Petra a Broňka Jančových. Petr přímo na trati opravoval těhlici na zadním kole a opravoval ji přímo na trati. Pak ho potrápil ucpaný chladič, dva defekty a variátor. Do cíle do dostal se 118 koly na čtvrtém místě. Problémy jako přes kopírák (až na těhlici) řešil také tým Broňka. Nejdříve odstartoval jako první a zhruba 40 minut vedl. Pak prorazil kolo, opravami ztratil, ale po návratu na trať se opět tlačil na čelo závodu. Později ho zbrzdil prasklý řemen a další defekt, kdy šutrem prorazil disk. Po opravě variátoru přišel s na počátku noci další problém: „Do buginy sedl Petr Trávníček a co čert nechtěl, začal se přehřívat motor. Chladič vepředu neunesl zácpu bláta, jeli jsme pak na tři čtvrtě výkonu a chladič wapkovali,“ popsal Broněk Janča a doplnil: „Nad ránem jsem do toho sedl já a začal jsem předjíždět Šímu i Špaka a stahovat ztrátu. Na stříbro nám nakonec chybělo asi šest minut. Je to sice třetí místo, ale skvělý výsledek. Jsme v cíli a na bedně!“ 

Can-Am Maverick s číslem 99 Quadservisu Špak – Vimek racing teamu se v neděli dopoledne snažil co nejvíce přiblížit prvnímu místu, ale také jel velmi soustředěně – rozdíl jednoho kola mezi speciály na prvních třech místech absolutně vyžadovaly rychlost bez unáhlených chyb. Do té doby je potrápil jen defekt. Pravidelně prováděli kontrolu celého vozu, hlavně ramena a mašinu promazávali. „Bylo totiž sucho a nechtěl jsem, aby se vydřela pouzdra a praskly stabilizátory,“ vysvětlil Petr Špak. Za volantem se prostřídali všichni členové týmu a závod si opravdu užili. Výsledných 132 kol na stříbrné pozici je parádní výsledek.


Loni se to nepovedlo, ale letos dosáhl na úplnou špici. Andy motors racing team s číslem 30 byl tím, kdo po Rostislavu Plném převzal pomyslné žezlo pro absolutní vítěze. Deset hodin za volantem strávil bývalý autokrosař Petr Turek, který před startem aut zvládl navíc dvouhodinovku motorek. A ostatním soupeřům vyjádřil velké uznání. „Bylo to strašně náročné, já ty kluky opravdu obdivuju. S autokrosem se to příliš srovnat nedá. Zátěž na fyzičku je úplně jiná. Ale pravdou je, že některé věci z autokrosu se mi hodily.“ Tým v průběhu závodu opravoval brzdy a dva defekty. „Mechanici makali naplno, i jim patří velký dík. A samozřejmě také Václavu Přibáňovi, který tým podpořil,“ řekl František Šíma. Oslava ale zatím neproběhla. „Slavit budeme až na konci sezony,“ dodal Šíma s rozvahou.

Body se rozdávaly také mezi Amatéry. O pohárech se rozhodovalo mezi třemi posádkami, které si během závodu měnily pozice. A všechny projely cílem. Nepatřily tak mezi pět aut, která šachovnicovou vlajku neviděla. Ještě v noci mezi sebou sváděly velké boje Manyjak-Jurda team a Suzuki West Bohemia Racing. V neděli pak oranžové Aro s číslem 243 soupeřilo hlavně s Ladou Nivou JK-Racingu. Během klání ho ale potrápila zadní a pak i přední pera. A i když v závěru klání ještě bylo druhé, nakonec o jedno kolo skončilo na třetím místě. Tým byl přesto velmi spokojený, protože šlo o první testování po čerstvé dostavbě. A zvládnutých 24 hodin je velkým úspěchem.

Stříbrnou příčku tak vybojoval další nováček JK-Racing v čele s Jaroslavem Kudrou. Zkušený mechanik, který se v minulosti v této pozici účastnil i Le Mans, postavil svoji Ladu Nivu vlastníma rukama a do depa si stejně jako Wings dovezl náhradní auto, aby z něj mohl „odpreparovat“ díly, které bylo třeba vyměnit. A vyplatilo se. Ve své první 24hodinovce tým zvládl 54 kol a na pódium si přišel pro stříbrný pohár. Problémy sice měl, ale hlavně chtěl zachovat dobrou náladu a dojet do cíle. „Obojí vyšlo na výbornou,“ uvedl Jaroslav Kudra a jindy klidný závodník popsal: „Nervy mi začaly pracovat až hodinu před koncem, kdy jsme doháněli kluky z Manyjaku. My měli vylomené přední kolo a auto nemělo výkon. Odešel alternátor a shořela nějaká elektrika. Ale tým mi ukazoval, abych je dal. Až v cíli jsme se dozvěděli, že jsme je opravdu předjeli.“ Kromě zmiňovaného opravovali tyč řízení, ložisko v kole, pravou těhlici včetně brzdového kotouče, poloosu, domeček řízení, prasklý pomocný čep řízení a alternátor. „To vše postupně zřejmě jako následek nehody do stromu, které nás nějak přitahují,“ s úsměvem podotkl Kudra a doplnil: „Celý tým fungoval bezchybně. Velký dík patří Honzovi Janákovi a také Marku Juhaszovi za nezištnou pomoc. Přijel se jen tak podívat, a nakonec celé dva dny se mnou servisoval.“ Na autě musí dát „do pucu“ také nabouraný zadek vozu, který se povedl soupeři. Šlo ale o nechtěný incident, za který se daný pilot přišel s lítostí omluvit.


Největší trofej mezi amatéry vybojoval West Bohemia Racing. Tým v čele s mimo jiné rallye závodníkem Petrem Hauptmannem v noci svařoval utržený tlumič. Pak se mu utrhla převodovka, kterou vyřešil vskutku unikátně. „Člověk by nevěřil, k čemu se hodí taková hezká plochá dvaadvacítka. Tento klíč jsme navařili tak, aby vše drželo a jeli dále. Zachránil nám závod a první místo,“ s úsměvem popsal Hauptmann. Těší se na další závodění, a hlavně na příští sezonu, kdy zpestří řady speciálu do dvou litrů. „Už je to na sto procent. Tato 24hodinovka byla pro nás zlomová. Vyhráli jsme kategorii a už se nemáme kam posouvat. Proto začínáme stavět speciál, se kterým možná vyjedeme už na letošní poslední klání. Abychom co nejdříve eliminovali věci, které se mohou porouchat,“ prozradil šéf West Bohemia Racingu.

Všechny týmy nyní dávají dohromady své vozy a vyráží za odpočinkem, aby se v plné síle opět střetli na trati. Dalším závodem je 10hodinovka ve Vřesové u Sokolova, která se jede v sobotu 25. srpna. V neděli 26. srpna následuje nejtěžší závod sezony pro motorky a čtyřkolky na čtyři hodiny.

 

Absolutně nejlepší
Absolutně nejlepší
 

Publikováno: 27.06.2018

<<< zpět na přehled článků