Další závod OffROAD Maratonu se jede 27. dubna na Pístovských mokřadech poblíž Jihlavy!

 
Offroad maraton na Pístovských mokřadech (Jihlava)
Vyhledat tým podle:
Editace týmů - login: Heslo:
Přihlášení k odběru aktualit
 
ČESKÁ VERZE       ENGLISH VERSION      
výběr ročníku

Partneři:  
Intercontonental Rally

SEDOS Stavby a.s.

Automoto areál Ředhošť

PIRELLI

Tankodrom Milovice

Banner Baterie

D-PERFECT s.r.o.

Jeep

Zeppelin CZ s.r.o.

V 4 Catering

Sabe

Birell

BSB s.r.o.

ARO Manyjak PRAHA

Články

Páté vítězství na 24hodinovce slavil KB System offroad team!

Sedmnáctý ročník legendární 24hodinovky v Dobřanech je minulostí. O uplynulém víkendu se bojovalo na tradiční trati pod Šlovickým kopcem v kategoriích motorek, čtyřkolek i aut.

Sedm kilometrů dlouhá trať se objížděla po směru hodinových ručiček, nechyběl v ní tradiční brod, prudký výjezd k borovici i rychlé sjezdy dolů s následnými ostrými zatáčkami. Počasí přálo, v noci na sobotu vydatně zapršelo, čtyřkolky startovaly na mokru, motorky ale díky roztrhané obloze a slunci dojížděly v prachu. Auta si potom dala na střídačku oboje, ale v neděli v poledne dojížděly posádky ve vedru a pod spalujícím sluncem.

Start čtyřkolek byl v sobotu již v sedm hodin ráno a celkem na něj dorazilo 68 strojů. Po minulé absenci v Šiklově mlýně vyrazil mezi prvními Martin Miřejovský (Team Max 2), za kterým vylétlo dalších třináct sportkařů. Rychlost, se kterou se tito jezdci pohybují na trati je až neuvěřitelná. Martin se ale do tempa dostal rychle a protnul cílovou pásku s pohodlným náskokem na Zdeňka Tůmu (THF racing team) a třetího Mirka Stupku ze Stavebniny Stupka team. Všichni tři borci na bedně ujeli shodně 13 kol.

Také mistrovských traktorů se postavilo na start požehnaně, jedenáct silných strojů slibovalo zajímavé souboje. Michal Vágner z Region racing teamu a Martin Švanda z týmu Quad servis Špak se přetahovali o první a druhé místo, aby nakonec Michal zvítězil s náskokem pouhé půl minuty. Martin bral stříbro, bronzový byl se ztrátou jednoho kola Miloš Syrůček (ProKote racing team).

Mezi mistrovské veterány zavítal po pauze i matador čtyřkolek Vladimír Novotný (MX Racing team CVS Klešice). Vláďa ukázal, že má čtyřkolku stále pevně pod kontrolou a s celkovými dvanácti koly si dojel pro vítězství. Martin Kuchař (Martin K team) mu ale vítězství nedal zadarmo, do poslední chvíle se Vladimíra udržoval na dohled a cílem na druhém místě projel se ztrátou necelé minuty. Třetí mezi veterány skončil Jan Dušek (DVmoto racing).

V kategorii Pohár Quad SP nastoupilo fantastických 24 sportek, které se naskládaly do dvou řad a s rachotem vyrazily kupředu. Michal Eiselt z EIS teamu odolal náporům svých soupeřů a s 12 koly skončil na skvělém třetím místě. Jaroslav Vogl (ASP group racing team) byl se stejným počtem kol rychlejší o minutu a půl. Na nejrychlejšího ale nestačil, Antonín Koutecký ml. (Vype racing team) se půl minuty před koncem maratonu prosmýkl do posledního kola a s celkovými 13 koly na kontě zvítězil.

Velké traktory nad 500 ccm ovládly osmistovky Renegade, Jan Zderčík z Geocashingrally se v rámci přípravy na rally ukázal jako nejrychlejší mezi soupeři a s 11 koly zvítězil. Roma Kamiš z ROKA teamu se ho držel, co mu síly stačily, přesto cílem projel se ztrátou cirka půl kola. Bohuslav Mrózek uzavřel vyhlašovanou bednu, když s 10 koly dojel na třetím místě.

Spojená kategorie do 500ccm začíná být jasnou záležitostí dalšího člena klanu Kouteckých. Mladší syn Filip z Vype Racing Teamu předvedl skvělý výkon a svou Yamahu 250 prohnal cílem na prvním místě s 11 koly. O tři minuty pomalejší byl v kategorii Petr Kuchař z SJČ racing teamu a na třetím místě dojel Jaroslav Úruba (Toma odpady team) se ztrátou dvou kol na vítěze.

Filip Koutecký (Vype Racing Team) jede i kategorii starších juniorů, s minimálním náskokem po 30 minutách maratonu zvítězil před Niklasem Wittekem, dvě minuty zpoždění na oba borce nabral na třetím místě Honza Páník z Wogo teamu.
Dvouhodinovka motorek byla připravená záhy po dojezdu čtyřkolek. Trať stihla pořádně vyschnout, lehce se začalo prášit a míst pro namočení ubylo. Celkem se registrovalo 102 závodníků, Dobřany jsou v tomto směru osvědčenou jistotou.

V elitní kategorii se očekával souboj Daniela Galii s Lubošem Vojkůvkou, jenomže do Dobřan dorazili opět po roce taky Radek Bezděk z Husaberg racing teamu a Jakub Špaček z Mira racing teamu. V absolutním pořadí dojel první Jakub Špaček, za ním Radek Bezděk a na třetím místě absolutně byl Lubomír Vojkůvka z Vype Racing Teamu. Vzhledem k tomu, že Kuba Špaček jezdí slabší kubatury, dopadlo hodnocení po kategoriích takto:
v kategorii Mistr Moto E2 zvítězil tedy Radek Bezděk (Husaberg racing team), který ujel 15 kol a byl o necelou minutu rychlejší, než druhý Luboš Vojkůvka (Vype Racing Team), další minutu ztratil třetí Daniel Galia (RD Racing).
v kategorii Mistr Moto E1 zvítězil Jakub Špaček (Mira racing team), za kterým ale už byla velká díra, o celé jedno kolo pomalejší byl stříbrný Miroslav Staněk (Enduro team Horažďovice), třetí Patrik Neliba (NAYO racing) přijel ještě o půl kola později.

Třídu mistrů uzavřela kategorie Mistr Moto Veterán, Bohumil Michálek nezaváhal a se 14 koly bral největší pohár, druhý Daniel Jarnot přijel v Dobřanech se stejným počtem kol o dvě minuty později. Miroslav Kukrál z SMS Motokrosu Kaplice uhájil třetí místo, také s dvouminutovou ztrátou na Daniela.

Nádherný startovní rošt vytvořilo v kategorii Pohár Moto E2 celkových 32 startujících motorek. Ve velké konkurenci nejlépe obstál Tomáš Kolanda z Motokonzumu, 14 ujetých kol mu zajistilo první místo, Marek Bláha z týmu Dostál zemní práce ujel stejně, ale o dvě minuty pomaleji, dost na krásné druhé místo. Jakub Košan s Husabergem přijel se 13 koly na skvělém 3. místě.

Pohár Moto E1 byla kategorie obsazená méně, o to více se ale bojovalo o pozice, první tři se vešli do tří minut se shodnými 13 koly. Zdeněk Buchta ze Střediska vrcholového sportu Lukov odolal nakonec útokům soupeřů a zvítězil, druhý přijel do cíle Jiří Tesař z týmu JBR Pačejov a na třetím místě byl Tomáš Šefrna z Šefrna racing teamu.

Pohároví veteráni se stali jasnou kořistí Miroslava Pavlíka, který ujel 14 kol a ostatním soupeřům „odskočil“ o celé 2 kola. Radek Pečený z týmu Dutohlav skončil s 12 koly druhý, minutu za ním projel cílem Ferdinand Koiš z Enduro teamu Orlová.

Trojice mladých nadějí zápolila ve 30minutovém maratonu v kategorii starší junior. Daniel Dedek z Deva MX racing teamu měl hned v prvním kole potíže a tak mu zbývající dva soupeři ujeli o celé kolo. Milan Jura (JURA racing team) skončil na druhém místě a pouhých 12 vteřin před ním zvítězil Adam Kvinta, opět z Deva MX racing teamu.

Takové byly oba maratony motorek a čtyřkolek, vítězům i poraženým gratulujeme a těšíme se na další závody.

Již 17. ročník 24 hodinovky v Dobřanech vypuknul v pravé poledne. Jako již tradičně a po vzoru Le Mans vystoupaly po krátké rozpravě všechny posádky na kopec k borovici a na mávnutí vlajkou se rozběhly ke svým strojům. Jestliže dříve platilo, že je potřeba v závodě na 24 hodin šetřit auto, letošní Dobřany opět ukázaly, že technika udělala obrovský skok kupředu. Speciály nad 2000 ccm i slabší do dvou litrů, stejně jako buginy vyrazily kupředu a rvaly se s tratí maxiální rychlostí. Perfektní souboje hned po prvním kole předváděly buginy, které se propletly mezi ostatními auty dopředu a hltaly kola. Vyjma Polarisu RP Interier, Rosťa Plný hned v prvním kole ohnul rameno a pro úvod závodu dal prostor soupeřům. Využil toho hlavně tým Ostropestřec. Chvílemi to vypadalo, jakoby se Josef Voříšek rozhodl, že Wild cata roztrhne na tři kusy, nebo nic. A první varianta nastala v jedenáctém kole, kdy na bugině praskla poloosa, nešťastně se vykroutil i náboj z kola a následně po dalším servisu a pokusu jezdit pouze na přední náhon odešel i diferenciál. Ostropestřec má ale dílnu za kopcem, v Plzni, takže se v noci jelo soustružit a podařilo se auto uvést do chodu. Bohužel jenom na chvíli, totální destrukce nastala po 41 kolech a celkových 14 hodinách závodění. S ohledem na tři registrované vozy v kategorii do 1000 ccm se rozhořela bitva o první a druhé místo. Vype Racing Team poslali do důležitých pasáží Dušana Randýska, který tak měl možnost otestovat nové zadní zavěšení u zeleného Wildcatu. VYPE se dařilo fantasticky přesně do 4. hodiny ranní, kdy auto přijelo do servisu s podezřením na zadřený motor. Totální rozborka a sborka zabrala téměř tři hodiny, aby se přišlo na to, že je povolená matka na variátoru a řemen nezabírá, jak má. Maličkost, která ale Vype Racing Team stála vítězství ve 24hodinovce. RP interier tým Rosti Plného totiž zmobilizoval všechny síly a to dokonce k okamžiku, kdy nefungoval hever, takže se Polaris zvedal na špalky pěkně "teplejma", dokonce s pomocí babičky Plné. Mechanici vyměnili na bugině obě náhradní ramena, několik gum a v největší nouzi, kdy už tým málem odstupoval ze závodu kvůli nedostatku dílů, rozebrali čtyřkolku a jelo se dál. Celkem RP interier ujel 105 kol, 735 km a přes dva dvouhodinové servisy na začátku a v polovině závodu jasně zvítězil.

Těžko se hodnotí, komu letošní trať v Dobřanech sedla lépe, jestli velkým speciálům nad 2000 ccm, nebo menším do 2000 kubíků. Výkony v obou kategoriích se pohybovaly na stejné úrovni a závodilo se bez ohledu na kubaturu. Nicméně o tom, že se bojovalo skutečně do posledního dechu svědčí i to, že do cíle dorazilo po 24 hodinách sedm z osmi registrovaných aut ve slabší kubatůře a v podstatě všechny silné speciály.

Bitva o nejlepší pozice se v kategorii do dvou litrů odehrávala mezi skvěle jedoucím Wogo teamem, Offroad teamem Pořízek a KB System offroad teamem. Zezadu zdatně sekundovalo ještě druhé auto Wogo teamu, bílá Suzuki Jimni, známá z předloňska pod hlavičkou týmu Bouráků a žlutý Sangyong DTV Radíkovice. Ještě hlouběji v poli zápolily týmy Autocentrum Luňák, Wings team a Manyjak.cz.
Poslední Manyjaci skončili už po dvou a půl hodinách a byli tak jediní, kdo se nedostal druhý den v poledne do cíle. Wings team s autem do dvou litrů si letošní 24 hodinovku protrpěl, jakkoliv to pro tyto matadory byl už 10 jubilejní ročník. Hned v úvodu závodu praskla poloosa, šla ale jen rychle ven a jezdilo se zvolna na zadní náhon. Náročné výjezdy ale daly zabrat diferenciálu a tak se společně s jeho výměnou opravovala i přední náprava. Aby se diferenciály netrápily, přezul tým dokonce na letní gumy, jenomže na kluzké trati pak Vitarka bojovala s každým větším kopcem, proto se na trati přezouvalo zpět na vzorek. Stejná poloosa praskla ještě jednou, ale finále smůly přišlo až v okamžiku, kdy modrý speciál zůstal stát v zadní části trati, v louži pod skálou a ani opakované pokusy o oživení nedopadly. Wings team se přesto protrápil k úctyhodným 37 kolům.

Celkem 54 kol ujeli nováčci kategorie Autocentrum Luňák. Tomášovi Luňákovi a jeho spolubojovníkům se do Dobřan moc nechtělo, série přemlouvání a dohod nad posílením týmu ale nakonec rozhodla. Auto bylo na Dobřany připravené skvěle, jeho původní vlastník a největší fanda nového týmu Radek Pinkas odváděl vždy dobrou práci. A tak se Luňáci vrhli do bojů. Utržený úchyt převodovky zastavil černou Suzuki po 24 kolech, v depu zůstala asi hodinu. Roztrhaný diferenciál ale znamenal po dalších dvaceti kolech finále. Ne že by snad nebyl náhradní, ale strategie týmu je stále hlavně testovací. Jenomže ráno, když už se auto skoro nakládalo na plato, oschla trať od paprsky nedělního slunce a Ondrovo lehké přemlouvání zabralo. Luňáci si znnovu vyzvedli vrácený čip a se zadokolkou přidali ještě dalších šest kol a hlavně průjezd pod cílovou šachovnicí. Celkový součet 54 kol znamenal 6. místo v kategorii.

Na pátém místě dobojoval svůj návrat do seriálu bílý speciál Wogo teamu. Bílá Suzuki Jimni vždy podávala dobré výkony a i tentokrát ji Fráňa Straka přečlivě připravil. Ještě po dvanácti hodinách byl Wogo team v kontaktu s čelem závodu. A to i přes opravu dvou poloos kolem osmé a dvanácté hodiny večerní. Bohužel nad ránem došlo k fatální závadě na rejdových čepech, ložiska zůstala vysypaná zřejmě v brodu, posádka dojela dokonce do depa ke střídání, když si mechanici problému všimli. Počáteční zklamání vystřídala touha projet pod cílovou šachovnicí, což se Wogo teamu nakonec podařilo, navíc na pátém místě s celkovými 75 koly.

Trápení Wogo s ložisky využili matadoři 24hodinovky DTV Radíkovice. Závod měli rozjetý dobře, bohužel po půlnoci praskla na Sangyongu náprava a museli čekat na díly z Prahy. Servis se protáhnul na celé tři hodiny. Oprava se ale podařila a od tohoto okamžiku auto hltalo kolo za kolem. Přesně do 21. hodiny a 45 minuty závodu, kdy časomíra zaznamenala u Radíkovic poslední průjezd. Po něm náhle povolily oba čepy na kole, kolo se podsunulo pod auto a ještě se po něm klouzalo asi 10 metrů. Zablokovanou trať vyřešil odtah, absenci náhradních čepů už jen statečné ukončení zápolení. Nepopulární bramborová medaile tak našla svého letošního vlastníka, DTV Radíkovice v součtu ujeli 79 kol.

Bronzovou příčku získal naprosto zaslouženě KB System offroad team. Jejich trápení s autem jakoby nemělo konce. Po čtyřech hodinách upadnul tlumič, po sedmi hodinách šla do auta nová kardanka současně s rozvodovkou, pro kterou se zajelo do dílny. Kardan se poroučel ještě dvakrát a jednou tyč řízení. Laboratoř "Jak narovnat tyč řízení" vyřešil až elektrosloup, který na rozdíl od svěráku neuhnul. Při opravě tohoto dílu nebyl zraněn žádný člen KB System offroad teamu. Ne tak posádka v autě, která musela trpět v utržené sedačce. Ve 24 hodinovce ale nerozhodují problémy, ale srdce, kterým se jim stavíte. KB System se proservisoval až 87 ujetým kolům a fantastickému 3. místu.

O vítězství v kategorii se svedl souboj do posledního kola. Zdeněk Pořízek se svěřil, že na oranžové stíhačce pracoval dlouhé dva týdny před závodem, ale podobnou taktiku měl i Wogo team. Souboj kdo z koho ale nakonec vyzněl ve prospěch silnějšího. Nisan Wogo teamu s dvoulitrovým motorem dokázal porazit Suzuki Jimni 1,3 Offroad teamu Pořízek o pouhé jedno kolo, Wogo si připsalo 117 kol a Pořízek 116. Oba týmy téměř nepotřebovaly servis. V případě Wogo teamu auto neřadilo od první hodiny třetí rychlostní stupeň, dvojka a čtyřka ale bohatě stačila. Pořízkovi zase během půl hodiny poladili elektriku a jelo se dál. Motivace byla obrovská a tak není divu, že se posádky umístily na druhém, respektive třetím místě absolutního pořadí a Wogo team 2 je třetí v absolutním pořadí aut podle počtu ujetých kilometrů (1152 km).

Nejsilnější speciály, které na techničtějších tratích za buginami obvykle zaostávají, tentokrát ukázaly svou sílu. Rychlé výjezdy, roviny i technické pasáže docenily obrovský kroutící moment čtyřlitrových motorů. Velká auta předváděla na trati neuvěřitelné kousky, Pavel Režný z Wings teamu se pokoušel přeskočit před nájezdem k borovici Jardu Valtra z Valtr offroad teamu, když před hupem v zápalu boje nesundal nohu z plynu, Bída s nouzí zase proháněla po trati 29 let starý opancéřovaný Patrol tak, že do nedělního poledne ujeli téměř 500 km. Patrol vůbec vydržel program 24 hodinovky bez problémů, jediný servis představovalo zavaření prasklého listu v pérování, jinak stačilo dolévat naftu, olej a vodu do ostřikovačů. Tým Bídy s nouzí neměl ambice na bednu, nicméně s 68 ujetými koly se statečně držel mezi silnou konkurencí a obsadil páté místo.

Navara Wogo teamu, celkem čtvrté auto pod hlavičkou Wogo v letošní 24 hodinovce si vedla také dobře. Skoro stejně, jako tři nejlepší týmy na bedně. Rozdíl mezi prvním a čtvrtým byl v Dobřanech pouhých 17 kol! Wogo team se bohužel zastavil na hodinu a půl kvůli opravám spojky, dvě poloosy a dva alternátory byly už jen zpestřením pro mechaniky. Jenže finále dvě hodiny před koncem by Wogo teamu nikdo nepřál - prasklý rám Navary znamenal definitivní konec nadějí těsně před cílovou vlajkou. Přesto Wogo team zvládl celkem 98 kol, za které získal 4. místo.

Vynikající nástup Wings teamu, který několik kol jezdil dokonce v čele, pokazily technické problémy - zlomená volnoběžka, problémy s prasklým kardanovým křížem přímo na trati, vylámaný zadní diferenciál i převodovka řadící 2-4. Kříž si Wings team vypůjčil od Bídy s nouzí, kteří náhradní díly prakticky nepotřebovali. Jestli na trati fungovala rivalita, potom v depu bylo vše v přátelské atmosféře. A tak na provizorní opravě olejového víčka na speciálu Brouk pracovali u Wingsů i mechanici z KB systému a přihlížel i Jarda Valtr. Prostě idyla z depa. Wingsům se podařilo svařit vypůjčený kříž, mezitím i unašeč, ale ztráta hodiny a půl, tedy asi sedmi kol, byla rozhodující. Přesto Wings team vybojoval skvělé třetí místo a celkově si připsal 105 kol.

O titul mistra 24 hodinovky se praly v kategorii velkých speciálů dva týmy, Valtr offroad team posílený o Martina Kolomého a KB system offroad team. Ten posílila zase Lucie Křížková, trochu jiná váhová kategorie, než Martin, ale co do přínosu rozhodně nastejno. Ani jeden z týmů neměl větší technické závady, obě auta fungovala téměř dokonale. To téměř u Valtr offroad teamu znamenalo výměnu ramene a několik defektů, u KB system offroad teamu čtvrt hodinová oprava čepu na řízení. Hodinová zastávka žlutého Jeepu Jardy Valtra rozhodla. S celkovými 111 koly a rekordem za nejrychlejší kolo v kategorii vybojoval druhé místo Valtr Offroad team. Vítězem kategorie a současně absolutně nejrychlejším autem na sedmnácté 24 hodinovce v Dobřanech se stal KB System offroad team. Celkově KB System urazil v Dobřanech 118 kol, tedy 826 km s průměrnou rychlostí 35km/h. Červený speciál opět prokázal, že je neporazitelný a to již po páté za sebou. Tým motivaci přitom neztrácí, a rád by zvítězil po šesté, sedmé, osmé...

Oslavy byly mohutné, stejně jako únava jezdců a mechaniků, ale takové už je dobřanské klání. Mění se technika, mění se trať, ale ani distribuční centrum diskontního řetězce nemůže zlomit ducha offroadového závodění, takového, jako i v letošním roce předvedly všechny posádky. A za to všem patří opětovně velký dík. Další příležitost ukázat to nejlepší budou mít posádky 21. června ve Vřesové na Sokolovsku.

-mik-


 

Publikováno: 27.05.2014

<<< zpět na přehled článků